O co nám jde?

Umělec netrpí je volné sdružení lidí, kteří v současné době v Brně (Jan Motal, jan@umelecnetrpi.cz), Plzni (Simona Egri, s.egriova@fokus-cb.cza Praze (Kristýna Šestáková, kristyna.sestakova@divadlodisk.cz) udržují síť kontaktů na profesionály, kteří jsou ochotní pomáhat studentům a studentkám uměleckých škol (terapie, osobní rozvoj), a zároveň organizují besedy a setkání rozšířující informace o duševní hygieně. Našim heslem je: umět rozlišovat a pomoci. K tomu jsou potřeba informace a kontakty. Ty chceme zcela bezplatně a na dobrovolnické bázi poskytovat. A proč? Přečtěte si krátký text osvětlující okolnosti vzniku kampaně:

Kampaň Umělec netrpí jsem rozjel v létě 2017. Na jejím počátku byla moje dlouhá osobní zkušenost s různými psychickými obtížemi a zjištění, že pokud si člověk osvojí nástroje, jak s nimi pracovat, posune se dopředu. Zároveň se na mne jako na pedagoga na Divadelní fakultě JAMU obraceli někteří studenti a studentky s otázkami, za kým jít, když řeší to či ono ve svém osobním životě nebo sami v sobě. Často zažívali to, co znám moc dobře i já – nejistotu, co dělat, když něco nezvládám, koho se zeptat, kde pátrat. Chtěl jsem nejdřív poskytnout seznam lidí ochotných pomoci. Až v druhém plánu se k tomu připojila myšlenka, že bych chtěl obecně posílit vědomí o duševní hygieně na uměleckých školách, tedy v prostředí, kterému rozumím.

Cíle kampaně jsou spíše skromné. I když její název je poněkud velkohubý, nechci tvrdit, že umělci nebo jiní lidé nemají trpět. Utrpení je součástí našeho života a pomáhá nám se rozvíjet, formuje nás, dělá z nás osobnosti. Chci ale předat zprávu, že jsou záchytné body, o které se dá opřít podle potřeb a individuality každého na této nelehké cestě k mistrovství ve svém oboru. Nejde tedy o snahu určovat lidem, co mají dělat – spíše vytvořit svépomocnou, svobodnou síť prostřednictvím kontaktů a setkání (besed), na nichž si můžeme vyměňovat zkušenosti nebo čerpat z bohatého fondu psychologických metod a technik, jež jsou nám k dispozici.

Proč právě umělci? Protože se mezi nimi pohybuji a myslím, že rozumím potřebám studentů uměleckých škol, s nimiž pracuji. Ale duševní hygiena je podstatný problém všech lidí, mladých zvláště. Navíc u některých uměleckých profesí může být, jak některé výzkumy naznačují, větší náchylnost k závažnějším psychickým problémům. Na druhou stranu, kampaň by zároveň měla jasně ukázat, že ne každé odchýlení od normy je nemoc. V uměleckém prostředí často bují představa, že kdo nemá nějakou diagnózu, jako by nebyl umělcem. Toto chci změnit. Porozumět lépe tomu, co jsou psychózy nebo neurózy, snad pomůže uklidnit uměle navozované „utrpení“, jež je mezi umělci, domnívám se, módou. Zároveň by snad mohlo snížit práh pomoci těm, kteří již skutečně potřebují podat odbornou ruku.

„Umělec netrpí“ je dobrovolná aktivita, která je nezávislá na institucích a nečerpá žádné finance z dotací nebo grantů. Je síťováním lidí, kteří hledají nástroje k seberozvoji, a chce propagovat duševní hygienu. Cílem není člověk bez bolesti a utrpení, ale prostor, v němž ti, kteří si se svým utrpením neví rady, mohou nalézt nástroje nebo lidi, kteří jim dokážou pomoci je zvládnout a integrovat do své tvůrčí práce. Zároveň chceme zvýšit povědomí o psychických poruchách. Tím jednak destigmatizovat ty, kteří jimi skutečně trpí, jednak pomoci bojovat s módou „diagnóz“ mezi budoucími umělci a umělkyněmi a ukázat, že horizontem jejich snahy by neměla být póza, ale nalezení autentického já.

Jan Motal