Spřádání sítě začíná – #umelecnetrpi / #umelkynenetrpi

Na uměleckých školách nás často ještě pořád přesvědčují, že psychické obtíže jsou nevyhnutelnou daní za náš talent. Ve společnosti i v seminářích se nezřídka ještě setkáváme s tím, že umělec musí být rozháraný génius stíhaný vlastními démony. Máme svoji roli přijmout, zatnout zuby a svůj úděl bez odporu nést. Domnívám se, že je načase tento romantický mýtus opustit. Umělci a umělkyně si zaslouží stejně jako v každé jiné profesi záchytné body pro svůj osobní rozvoj, pomoci v situacích, kdy nevědí, kam dál, moci se zorientovat v tom, co se v nich děje.

Umělecké školství není úplně připraveno tyto služby svým studentům a studentkám poskytnout. Pokud přímo nepodporuje mýtus „trpícího umělce“, neposkytuje prostor o tématech osobního rozvoje, psychických obtíží nebo nemocí hovořit. Rozjíždím proto projekt, který má svépomocí vybudovat síť odborníků ochotných snížit práh svých služeb a pomoci lidem na uměleckých školách jak porozumět svojí duševní krajině, tak i nabídnout ukazatele, po jakých cestách se vydat, abychom mohli tvořit s čistou hlavou a rozuměli sobě samým. Chci vytvořit platformu, na níž každý student a každá studentka české umělecké školy v budoucnu najde kontakt na někoho, kdo může pomoci.

Projekt #umelecnetrpi – #umelkynenetrpi vychází z mojí dlouhodobé osobní zkušenosti a mnoha rozhovorů na toto téma v prostředí českých uměleckých vysokých škol. Je výrazem potřeby, kterou zaznamenávám a s níž jsem se rozhodl něco dělat. Nechce být žádným terapeutickým institutem ani organizací, ale spíše platformou pro diskuze, osvětu a předávání kontaktů. Má být kampaní, která pomůže zlepšit klima v dílnách budoucích českých umělců a umělkyň a přiblížit jim nástroje, které jim umožní zvládat samy sebe tak, aby se jejich tvůrčí schopnosti posílily a prohloubily.

V této, první fázi, hledám psychoterapeuty a psychoterapeutky, studenty a studentky psychologie, kouče a odborníky na duševní hygienu, kteří budou ochotni třeba i zlomkem svojí kapacity nebo symbolicky pomoci. Jakou představu o spolupráci mám, nalezneš zde.

Protože působím v Brně, nejbližší aktivity budou vycházet z tohoto prostředí. Budu ale velmi rád, pokud se kdokoliv ze studentů či studentek uměleckých škol v celé republice pro toto téma nadchnou tak, jako já, a pomohou organizovat diskuze nebo sbírat kontakty na spřízněné odborníky ve svém okolí. Patříš-li mezi takové nadšence, můžeš se mi ozvat zde.

Jistě tě zajímá, kdo jsem a proč to celé dělám, jaké jsou moje cíle. To jsem se pokusil popsat v trošku obsáhlejším textu, jenž najdeš zde.

Těším se, že společně kultivujeme krajinu českého uměleckého školství, že svépomocí vybudujeme záchytnou síť pro ty, kteří si nevědí rady v obtížných chvílích svých životů. Mám za to, že ve 21. století si každý profesionál, umělců nevyjímaje, zaslouží podat pomocnou ruku tehdy, když neví, co dál.

Jan Motal

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *