Kdo za tím stojí?

Jmenuji se Jan. Vystudoval jsem uměleckou vysokou školu, natáčel dokumentární filmy, psal scénáře i jiné texty. Už od dospívání se potýkám s psychickými obtížemi, které mě přivedly hned za několika psychology. V průběhu mého studia jsem se neustále setkával s postojem, že utrpení, úzkosti, deprese nebo jiné psychické problémy jsou u adeptů umění normální. Že je třeba zatnout zuby a přijmout svůj osud. Tak, jak jsem sám bojoval se svými vlastními démony, pochopil jsem, že tomu tak není. Že požádat o pomoc není zbabělost. Že snažit se porozumět a zvládnout vlastní nejistoty a obtíže vede ke kvalitnějšímu životu a tvůrčímu osvobození.

Dnes působím jako pedagog na brněnské Janáčkově akademii múzických umění a chtěl bych pomoci změnit klima na českých uměleckých školách. Rozšířit zprávu o tom, že duševní hygiena je tu i pro umělce. Že umělec ani umělkyně nemusejí trpět. Jako umělci pracujeme s emocemi, lidskými příběhy, dotýkáme se existenciálních témat a často balancujeme na hranici existenčních problémů. Je spousta lidí, kteří nám mohou pomoci takový život zvládnout, aniž bychom ztratili schopnost tvorby. Naopak. Jsem přesvědčený o tom, že čím lépe budeme rozumět sobě a své duši, tím lepšími lidmi i profesionály budeme.

Nechci vytvářet žádnou instituci. Nechci lidem radit, co se životem. Necítím se být oprávněn činit ani jedno z toho. Přistupuji k lidské duši a existenci s pokorou. Vím, jak různé lidské životy jsou a jak každý vyžaduje vlastní přístup. Nejsem psychoterapeut ani jím nechci být. Nepasuji se do role životního kouče. Moje cíle jsou mnohem skromnější:

  1. Chci rozšířit povědomí o duševní hygieně mezi studenty a studentkami uměleckých oborů a umožnit jim dostat se k informacím, které pomáhají orientovat se v tom, jak nakládat s psychickými obtížemi, s nimiž se můžeme setkat.
  2. Chci vytvořit základy pro svépomocnou komunitu studentů umění, psychologie, psychoterapeutů a koučů, kteří mají zájem adeptům uměleckých oborů pomáhat. Chtěl bych snížit práh dostupnosti těchto služeb pomocí sítě kontaktů.
  3. Chci posílit prevenci závislostí v umělecké sféře. Nehodlám šířit lacinou propagandu o tom, jak jsou drogy a alkohol špatné. Myslím, že každá věc kolem nás může být nástrojem i zhoubou, podle toho, jak se užívá. Tendence spojovat umělecké prostředí se zneužíváním některých drog a alkoholu mi ale přijdou destruktivní pro tvorbu samotnou. Domnívám se, že i když inspirace a poznání může přijít v různých podobách, nejlepší stav pro tvoření a práci na sobě je čistá hlava.

Pokud máš pocit, že bys mi k tomu všemu chtěl/a něco říct, napiš mi na můj e-mail jan@umelecnetrpi.cz nebo si mě najdi na sociálních sítích.

Na celou kampaň samozřejmě nejsem sám, protože bych to jen těžko zvládal. V Brně mi pomáhá studentka doktorského programu na Divadelní fakultě JAMU Jana Ondrušová, která se ti může ozvat v souvislosti s organizací besed nebo debat. V Praze působíme díky iniciativě Terezy Sochové, ředitelky DISK DAMU, pod záštitou a za organizačního úsilí Kristýny Šestákové. Pokud bys měl/a něco přímo k pražským aktivitám, určitě se jí můžeš ozvat na e-mail kristyna.sestakova@divadlodisk.cz. Všichni zmínění participují na kampani jako dobrovolníci a nejsou za to placeni.

Tento projekt je plně mojí vlastní iniciativou a není spojen s žádným komerčním ani státním subjektem. Je financován z mých soukromých zdrojů a pracuji na něm ve svém volném čase. V rámci projektu nebudu sbírat žádné osobní ani soukromé informace ani žádný takový sběr nebudu podporovat. Veškerá případná komunikace mezi mnou a tebou, příp. mezi lidmi, kteří budou s projektem spolupracovat, bude vždy považována za zcela důvěrnou!

Jan Motal